Tiskovky.info servis pro novináře

Vytisknout

Tisková zpráva

Zahrabat natrvalo, nebo jen dočasně?

Použité jaderné palivo by mělo být nejméně 1000 let k dispozici pro další využití, požaduje německé ministerstvo životního prostředí

Za půlstoletí jaderné energetiky se ve světě nashromáždilo kolem 300 tisíc tun vysoce radioaktivního použitého paliva a každým rokem přibývá kolem 12 tisíc tun. Materiál o celkovém objemu kolem 15 tisíc m3 se s největší pravděpodobností uloží pod zem. Kde a na jak dlouho, řeší nyní ve všech třiceti zemích provozujících jaderné reaktory.
Německé ministerstvo životního prostředí navrhuje uložit použité jaderné palivo tak, aby se mohlo do 1000 let vyjmout a rozhodnout o jeho dalším osudu – včetně nového využití. Právě schválený návrh bezpečného nakládání s vysoce radioaktivním odpadem (viz www.bmu.de) totiž předpokládá, že se úložiště neuzavře natrvalo a jeho stav bude možno kontrolovat po velmi dlouhou dobu.
Má to dokonce dvojí smysl, uvádějí odborníci citovaní deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung. Technický pokrok v příštích desetiletích umožní „zneškodnit“ radioaktivní odpad, který se musí při současném stavu chránit od životního prostředí až stovky tisíc let. Dodávají dále, že zbytková energie obsažená v tomto materiál se dá využít v nových vysokoteplotních reaktorech IV. generace.
Jejich nasazení v průmyslovém měřítku očekává bývalý šéf Ústavu jaderného výzkumu v Řeži František Pazdera ve 40. letech tohoto tisíciletí: „Čistě teoreticky by výrobou elektřiny pouze v jaderných zdrojích nové generace klesla potřeba primárních zdrojů energie u nás ze současných 1800 petajoulů ročně na polovinu. Nahradili bychom totiž uhlí, ropu a zemní plyn, které se na nich podílejí po 300 petajoulech.“

Další informace:
První evropské trvalé úložiště použitého jaderného paliva se buduje v sousedství finské jaderné elektrárny Olkilouto, kde nyní vyrůstá třetí blok s Evropským tlakovodním reaktorem EPR. První kontejnery se mají do štol vyhloubených ve stometrové hloubce žulového masívu zavézt v roce 2020. Ve stejné době očekávají první použité palivo také v tufu nevadského kopce Yucca Mountain, kde se úložiště buduje od roku 1983.
Švédové je chtějí zřídit v žulovém dně Baltského moře, Francouzi dávají přednost jílové vrstvy 500 metrů pod lotrinskou vesnicí Bure východně od Nancy. Jílové sedimenty doporučují rovněž švýcarští odborníci ze společnosti Nagra, kteří dokončují průzkum na severozápadě země v kantonu Curych. Čína zkoumá žulové masivy pouště Gobi.
Německo, podobně jako Česko, pozastavilo – už v roce 2002 – vyhledávání lokality pro trvalé úložiště použitého jaderného paliva. U našich západních sousedů přicházejí v úvahu solné vrstvy v severním Německu, v první řadě dosavadní mezisklad v Gorlebenu, a žulové, případně jílovcové vrstvy v Bavorsku či Bádensku-Württembersku.
Použité jaderné palivo může zůstat v meziskladech vybudovaných v areálech elektráren (v Česku a řadě dalších zemích) nebo centrálních (Německo) několik desítek let.Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a použitým jaderným palivem v ČR schválená před pěti lety předpokládá, že celkové náklady na vybudování a provoz hlubinného úložiště dosáhnou 47 miliard Kč (v cenách roku 1999). Vlastní výstavba včetně výzkumu, vývoje a projektu tvoří polovinu této sumy. Do plánovaného ukončení provozu dukovanské a temelínské elektrárny (zhruba v roce 2045) se na tomto blokovaném tzv. atomovém účtu nashromáždí bezmála 70 miliard korun. Do roku 2050 se mají provádět výzkumné a vývojové práce, výběr lokality a územní příprava. V letech 2053 až 2070 se postaví nadzemní a podzemní objekty a v roce 2065 bude zahájen provoz první části úložiště, předpokládá plán Správy úložišť jaderného odpadu (www.surao.cz).
Mezinárodní výzkum šesti typů jaderných reaktorů čtvrté generace (GIF), které budou spalovat dnešní jaderný odpad, přijde na šest miliard eur; třetina z toho připadne na vypracování studie proveditelnosti. Běžná energetika počítá vedle sodíkových i s dalšími rychlými reaktory chlazenými olovem a plynem, dále se zařízením na tekuté palivo a superkritickými a vysokoteplotními reaktory. Zejména poslední se budou využívat pro výrobu vodíku, jenž má v dopravě v příštích desetiletích nahradit docházející ropu. V Česku by na tyto účely stačilo dvanáct menších bloků ve třech lokalitách o celkovém elektrickém výkonu shodném se sedmi temelínskými bloky, odhadl bývalý šéf Ústavu jaderného výzkumu v Řeži František Pazdera. Množivý (rychlý) reaktor první generace o výkonu 600 MW provozuje Rusko v uralském Bělojarsku od roku 1980.
Vývojové generace jaderných elektráren
Generace I. II. III. IV.
Období výstavby 1950 - 1975 1970 – 2000 2000 – 2050 Po roce 2030
Bezpečnost Základní 10x vyšší 100x vyšší jako GEN III
Účinnost 30-33 % 30-33 % 30-33 % 45-55 %




Tweet