Tiskovky.info servis pro novináře

Vytisknout

Tisková zpráva

Vilnius se vrátí do ruské energetické náruče?

Zpět k Rusku, nebo na západ? Litevské referendum o odstavení druhého bloku Ignalinské atomové elektrárny, podle prvních zpráv neplatné, stejně dilema celého postsovětského Pobaltí nemohlo vyřešit. Její uzavření do roku 2009, jímž Brusel podmínil přijetí Litvy do Evropské unie, znamená totiž návrat celého regionu do ruské energetické náruče, nesplnění závazku zase problémy v sedmadvacítce.

První blok s kanálovým, grafitem moderovaným reaktorem RBMK (černobylského typu) byl vypnut podle plánu poslední den roku 2004, druhý běží na plný výkon. Loni vyprodukoval 9,1 miliardy kilowatthodin elektřiny, plné dvě třetiny litevského proudu. Za celou dobu provozu od spuštění 20. srpna 1987 dodal do sítě 136 miliard kWh, v průměru tedy 6,6 miliardy ročně, uvádějí statistiky Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Většina proudu z Ignaliny se vyváží do sousedních pobaltských států Estonska a Lotyšska; Litva je dále propojena trasami velmi vysokého napětí 330 kV i s dalšími sousedy Běloruskem a ruskou Kaliningradskou oblastí.
Elektrárna se provozuje bezpečně a spolehlivě, prohlašují tamní odborníci i politici z Vilniusu. Běžní Litevci se s nimi ztotožňují a nechápou, proč se má předčasně uzavřít a na stejném místě vybudovat nové dva reaktory.
Náklady na ně se odhadují až na čtyři miliardy eur. Stále však není jisté, zda se postaví skutečně oba a zda na projektu budou participovat všichni zájemci, tedy zejména Polsko. Spuštění nové Ignaliny se plánuje na rok 2015, daleko pravděpodobněji to však bude později.
Při realizaci celého projektu má snad nejvýznamnější slovo Polsko, jež počítá, že z budoucích reaktorů bude mít nejméně tisíc megawattů. Pokud je nezíská, například v případě, že se postaví jen jeden blok, může zablokovat výstavbu trasy vysokého napětí, jíž by měla elektřina z Litvy proudit do Polska, napsala Gazeta Wyborcza. Pobaltí by navíc měla poprvé spojit velkokapacitní linkou s evropskou sítí a zbavit by je závislosti na Rusku, slibují si ve Vilniusu, Rize i Tallinnu.
Jadernou kartou hraje i Rusko. Atomovou elektrárnu plánuje v Kaliningradské oblasti, ruské enklávě sousedící s Polskem a Litvou. Oznámil to při dubnové návštěvě regionu šéf ruského atomového koncernu Rosatom Sergej Kirijenko. Areál o rozloze kolem 200 hektarů se podle něj nachází 120 kilometrů východně od oblastního centra (Královec, Königsberg). V úvahu tedy přicházejí Krasnoznamenský, Něstěrovský nebo Němenský okres ležící podél hranice s Litvou, připomínají internetové servery Novyj Region a IA Regnum. Vybudovat se tam mají dva bloky s modernizovanými reaktory VVER-1000 (temelínského typu) tříapůlté generace.

Další informace:
Odstavením celkem šesti jaderných 440megawattových bloků podmínila Evropská unie rovněž vstup Slovenska a Bulharska. Obě země tak přicházejí o energetickou soběstačnost a veřejnost v obou považuje tento krok za ekonomicky neopodstatněný. Slovensko i Bulharsko už spustily projekty výstavby, respektive dostavby nových reaktorů. Odstavenou bohunickou V1 a k vypnutí připravenou V2 nahradí dostavba dvou stejně výkonných bloků v Mochovcích, jež se mají spouštět v roce 2011. V Bratislavě se už uvažuje o novém bloku v Bohunicích. Navíc „oprášili“ předpřevratové plány jaderné elektrárny u východoslovenských Kecerovců. Výpadek čtyř uzavřených bloků v Kozloduji nahradí zase dva ruské reaktory VVER-1000.
První blok Ignalinské atomové elektrárny se začal stavět v květnu 1977 a proud do sítě začal dodávat 31. prosince 1983, tedy v době, kdy do spuštění prvního dukovanského reaktoru chyběl ještě více než rok. Její grafitem moderovaný kanálový reaktor má hrubý výkon 1300 MW, o 300 MW větší než černobylský. Za 21 let provozu vyrobil 86,4 miliardy kWh, v průměru 4,1 miliardy ročně. Druhý, identický blok se začal stavět v lednu 1978 a k síti byl připojen v srpnu 1987, tedy ve stejné době jako poslední, čtvrtý blok v Dukovanech. Do konce loňského roku vyprodukoval 136 miliard kWh, průměrně tedy 6,6 miliard ročně. I po uzavření prvního bloku Ignalinské jaderné elektrárny v roce 2004 zůstala Litva na druhém místě (po Francii) mezi zeměmi s největším podílem atomu na celkové výrobě elektřiny, uvádí MAAE.
Jaderná energetika představuje v surovinově chudém Pobaltí prakticky jedinou rozumnou alternativu. Tepelné elektrárny, jež v Litvě produkují kolem pětiny elektřiny a v sousedním Lotyšsku a Estonsku představují pilíř energetiky, jsou nadále ekologicky neúnosné. Vodní zdroje mají jen minimální potenciál a stejně jako větrná energetika. Alternativou tak vedle atomu zůstává závislost na ruské elektřině.
Web Ignalinské atomové elektrárny (anglicky, rusky, litevsky): www.iae.lt/




Tweet